Spanilá jízda volejbalistů Svárova

Zápas dne 22. 9. 2009

V posledním zápase podzimní části okresního přeboru ve volejbalu nastoupili svárovští volejbalisté bez své největší opory Vlasty K. Zápas na domácím hřišti proti Unhošti se od samého počátku vyvíjel pro domací velmi špatně, neboť první dva sety proběhly velmi rychle a VK Svárov se nezmohl k výraznějšímu odporu. Ve třetím setu již domácí dokonce prohrávali 13 : 20 a zdálo se, že zápas je již rozhodnutý. Za tohoto stavu šel na podání Lukáš a skvělým podáním začal otáčet skóre. V závěrečné koncovce se štěstí přiklonilo k domácím, kteří jej nakonec vyhráli 29 : 27. Čtvrtý set již domácí vyhráli poměrně přesvědčivě a v rozhodujícím pátem setu zvítězili 15 : 8. Další pokračování soutěže bude probíhat až na jaře 2010.

A nyní doplňující komentář nového přispěvatele, našeho smečaře Standy M. zkopírovaný z diskusního fóra :

Čau všichni. Dovoluji si zhodnotit zápas Svárov:Unhošť, který jsem celý odehrál, poněvadž jeden z lídrů mužstva Vlastík nepřijel. Určitě to nebude tak vtipný jako od něho, ale napíšu, jak jsem to viděl já. První dva sety jsme prohráli, bojovnost myslím že nechyběla, ale byli jsme nesehraní, taky byl špatný příjem, a nikdo pořádně nevěděl co hrát, prostě takový "jalový", bez jiskry. Já byl vyplašenej jako králíček a spíš jsem se soustředil a myslel nato, kde mám vůbec v poli své místo. Takže než jsme se rozkoukali, tak jsme prohrávali 0:2. Do třetího setu jsme nastoupili stejně, nenastala u nás žádná změna, pořád jsme jen dotahovali náskok soupeře až do stavu 13:20 (myslím). To šel na servis Lukáš, soupeř nás hodně podcenil, myslel si že už má vyhráno a najednou byl stav 20:20. Bylo to drama, ale se šťastnou koncovkou pro nás!!! Myslím 28:26, ale přesně to nepotvrzuji. Soupeř měl myslím určitě dva "mečboly". 
Hle a do čtvrtého setu nastoupilo jiné mužstvo: Svárov se zvednul, začal si věřit, začali jsme hrát více v klidu, každý najednou stál kde má, dařilo se je blokovat a čtvrtý set jsme v poklidu vyhráli, kdy i na konci si Martin dovolil smečované podání končící "Esem". Do "tajbrejku" jsme vkročili se stejnou fazonou jako jsme hráli ve čtvrtym setu a Unhošť už na naší hru nenašla protizbraň, kdy i jejich smečaři začali chladnout a ztrácet jistotu v úderech. . Konečný stav tedy Svárov - Unhošť - 3:2. Podzimní zápasy jsme tedy všechny vyhráli, což považuji za velký úspěch a pokrok oproti loňsku. 
Jinak můj předešlý příspěvek nechápejte jako nějakou rezignaci, ani nejsem nijak uražený nebo něco podobného.V tomto směru se snažím být soudný, sport jsem kdysi dělal, hrajeme soutěž a v té mně a myslím že i ostatním jde přeci o vítězství. Takže hrát by měl ten, kdo je lepší. Pro zábavu hrajeme přeci v neděli?, i když sázka vo pivko je taky slušná motivace. Zdravím všechny Standa Mottl.

Zápas 17. 9. 2009

Třetí zápas v řadě skončil pro svárovské volejbalisty dalším vítězstvím v pětisetovém zápase na hřišti Studeněvsi. V prvních dvou setech VK Svárov zvítězil celkem snadně. V dalších dvou setech soupeř přidal a bylo vyrovnáno 2 : 2. Pátý rozhodujísí set byl stále vyrovnán a soupeř vedl již 13 : 11 a za tohoto stvavu si svárovští volejbalisté vyžádali time. Závěr již patřil jednoznačně VK Svárov, kdy náš smečar Jiří V. vzal zápas do svých rukou, dvakrát skvěle zablokoval soupeřova nejlepšího smečaře a ze závěrečné zázračné nahrávky bagrem přes záda, naší skvělé nahrávačky Kláry, propálil soupeřův blok a radost z vítězství mohla propuknout v závěrečných ovacích. 

A nyní opět podrobnější zpráva o utkání od našeho investigativního dopisovatele Vlasty, zkopírovaný z diskuzního vlákna volejbalistů :

Ahoj, 
myslím, že dnešek si zaslouží stručný komentář. 
No, pokud chcete stručný, tak si přečtěte jen předposlední odstavec - pátý set - ten je stejně nejzajímavější. Zbytek jsou jen nudné plky. 

K navození správné atmosféry si dovolím pár postřehů, které jsem vypozoroval v úterním zápase se Zájezdem (hráli jsme na Svárově a porazili jsme je 3:2 na sety). 
Zápas se Zájezdem se nám poměrně povedl, všichni se snažili a hráli dobře (až na druhý set). Nejvíc asi zazářil Martin, který po nervózním prvním zápase v Buštěhradu, začal hrát, to co umí, ba i něco navíc. Dokonce hrál tak dobře, že donutil Standu napsat téměř rezignační příspěvek (viz předchozí Standův příspěvek). 
Nicméně se ukázalo, že můžeme těžit z toho, že máme hodně vyrovnanou (a i poměrně kvalitní) sestavu na rozdíl od ostatních týmů, kde to táhnou 2-3 dobří hráči. Já jsem zjistil, že když je okolo mne tolik dobrých hráčů, tak se ani nemusím tolik snažit a ono to stále funguje  Ale opravdu - všichni hráli něco navíc, jen já si po skončení zápasu uvědomil, že jsem toho moc navíc nepředvedl. Dále jsme zjistili, že Lukáš se na účku začíná pomalu zabydlovat. 
Tolik k úternímu zápasu, nyní už k dnešku. 

Zápas se Studeněvsí se hraje ve Slaném. To nejvíce zmátlo Lukáše, který dojel do Studeněvsi. Přesto se ale na kurty do Slaného dostal jako první z nás. Slaný je celkem daleko, zápas má začínat v 17:30, takže než jsem se tam dostal z práce na Kavčích horách, bylo už 17:20. Myslel jsem, že všichni už budou rozcvičení a nažhavení na zápas a já si sotva stihnu zafačovat své chromé prsty, ale ukázalo se, že jsem přijel jen 2 minuty po hlavní posádce ze Svárova. Naštěstí soupeř na tom byl podobně. I tak jsem se držel své taktiky, že přilišným rozpinkáváním se nebudu moc unavovat a trápit. 
Domácí se do začátku zápasu nijak moc nehnali, takže se začlo asi s desetiminutovým zpožděním. My jsme nastoupili v osvědčené sestavě: já (blok), Martin (smeč), Klára (náhra), Ivan (blok), Jirka (smeč), Lukáš (účko); Filip (hrající fanoušek). Po zkušenostech z předchozích dvou zápasů jsem se o místo v sestavě nebál, protože na blok stejně nikdo nechce, takže i když hraju tužku, tak místo mám jisté. 
Ovšem podle sestavy, kterou na nás nasadil soupeř, to vypadalo, že nás chtějí nechat vyhrát první dva sety a pak nasadit A mužstvo a porazit nás. Naštěstí se ukázalo, že ti 4 vysocí kluci, kteří proti nám loni hráli, nepatří ke Studeněvsi, ale jsou ze Slaného (který teď hraje krajskou soutěž) a jen tam přišli na trénink. 
Ještě zmíním, že naším (teda hlavně mým) předzápasovým mottem bylo, že nechceme žádný tie-break (jak dlouho ty tie-breaky můžeme vyhrávat?). 

Do zápasu jsme nastoupili velmi vlažně. Soupeř nám totiž nedal téměř žádnou možnost se rozehřát. Vyhráli jsme přibližně něco jako 25:16 nebo tak nějak. Jediným zajímavým momentem byl míč od Studeněvse těsně do autu za stavu 15:10 pro nás, který jsme museli dát nový, jinak bychom se asi hodně pohádali. Já se hádám nerad, takže uznávám, že jsem prosazoval nový balón, i když jsem viděl, že to byl aut. Víc o tomto setu nemá smysl psát, tak aspoň popíšu prostředí. Na umpiru seděl bývalý rozhodčí, který občas jezdí sledovat zápasy této "soutěže". On ale nepískal, jen všechny balóny vydatně komentoval. Studeněves také hojně podporovaly asi tři fanynky, z nichž jedna byla obzvláště uřvaná a často se divila, jak takové balóny můžou nemít. 

Do druhého setu bylo potřeba se trochu začít hýbat. Zjistili jsme totiž, proč Studeněves se začátkem zápasu nepospíchala - přišli jim 2 posily. Posílili druhou náhru (hráli na 2 nahravače) a hlavně blok, kam jim přišel šikovný kluk (já ho znám, ale zapomněl jsem, jak se jmenuje - budeme mu říkat třináctka, protože měl dres s takovým číslem). I přes jejich posily jsme celkem v klidu vedli i v druhém setu, až jsme museli začít Filipa upozorňovat, aby se začal hýbat. Za stavu 20:13 pro nás šel Filip do hry místo Ivana. Jako taktický tah pro diváky to bylo velmi přínosné, protože rázem soupeř stáhl na 20:17, ale pak jsme otočili a v klidu set vyhráli. Důležité bylo, že se Filip trochu rozehrál, což bylo potřeba do třetího setu. 

Do třetího setu jsme šli opět s Filipem. Já jsem s překvapením zjistil, že Filip hraje na bloku normálně - v tu chvíli jsem se téměř začal bát o místo v sestavě, ale venku zůstal Ivan. Třetí set začal velmi zajímavě. Prohrávali jsme. Asi 6:9, když soupeř nasadil k trháku. Jeho třináctka se rozehrála a konečně se začla prosazovat. bylo to 6:12, když už jsem si říkal, že to musíme přece otočit. Téměř jsem chtěl Ivanovi říct, aby za Filipa vystřídal zpátky, ale ve Filipovi problém nebyl. Na smeči jsem byl já z handy a Martin z hlavního kůlu, ale nedařilo se nám otočit. Za stavu 6:14 jsem Ivanovi navrhoval, aby vystřídal mně, protože jsem měl bilanci tří nesložených útoků a dvou špatných bloků, kdy jsem nestihl dojít ke krajnímu blokaři. Ivan to ale odmítl (doteď nechápu proč). Nakonec jsme ale otočili a začli stíhací jízdu. Všichni zase začli hrát, to co mají, já se naučil zalívat místo smečů, Klára začla víc nahrávat Filipovi, což neslo své ovoce, protože soupeř netušil, jak ho má blokovat, a povedlo se nám dotáhnout na 22:22. Koncovka byla vypjatá, ale nepovedlo se nám (aspoň myslím) vypracovat žádný setbol (a zároveň by to byl mečbol) a set jsme prohráli asi něco jako 25:27. Přestože domácí třetí set po boji vyhráli, opustily je jejich fanynky a my jsme vycítili šanci po vítězství. 

Do čtvrtého setu jsme nastoupili opět s Ivanem v základní sestavě. Hned od začátku jsme se začli hádat se soupeřem, což se mu pravděpodobně líbilo, protože jsme se přestali soustředit na svou hru. 
Náš výkon by se dal označit jednoduše za utrpení. Příjem se hodně zhoršil. Když se náhodou povedl, tak Klára si řekla, že pěkných náher už jsme měli dost. Nakonec jsem z celé situace těžil jen já, protože já z pěkné náhry zasmečovat neumím, ale z různých nouzovek na střed jsem celkem neměl problém to tam složit. No, další, kdo z naší situace těžil, tak byl soupěř a často ve větší míře než já. Snaha o uhádání některých balónů byla zbytečná, Studeněves se umí hádat mnohem líp. K tomu jsme přidali zajímavé herní varianty jako dvojblok na jejich dva nejstarší a nejmenší hráče (ano, končilo to zalívkou, kterou nikdo neměl). Přesto skóre bylo většinu času vyrovnané, přelévalo se ze strany na stranu, ale v koncovce měla navrch Studeněves, když vedla 22:20. V tu chvíli předvedl výborný kousek Jirka, když míč zadarmo na bloku prakticky chytil do obou rukou a hodil zpět. Ivan se to snažil ukecat na blok a že nebyl tažený, ale bylo to marné. Pokus o zvrat jsme měli, ale nedokončený - prohráli jsme 23:25 a šlo se do našeho oblíbeného tie-breaku. 

Tie-break by se dal charakterizovat jedním slovem - sakra hodně rychle začínala být tma (dobře, tak šesti slovy). Navrhoval jsem Ivanovi, ať domluví, že se bude hrát bez timů, ale nedal na mě - zřejmě tušil, co nás čeká. Hráli jsme lépe než ve čtvrtém setu, ale každý něco zkazil. 
Tma znamená, že vyhraje to družstvo, které si udrží servis. My jsme si ovšem dovolili luxus, že Ivan i Klára zkazili podání. Stále jsme si neodpustili dvojblok na jejich nejstaršího smečaře a když už tam byl náhodou jen jednoblok, tak se blokař snažil sám vykrýt a míč odpálil mimo dosah ostatních hráčů. 
Přesto jsme mírně vedli a měnili jsme strany za stavu 8:6 pro nás, když až moje třetí smeč v té výměně šla na zem. Ale v předchozích dvou zápasech jsme při změně stran v tie-braku vedli mnohem větším rozdílem, což nás mělo varovat. Po změně stran Martin jednou zasmečoval téměř až přes plot, mě se už naučili chytat zalívky. Za stavu okolo 10:10 jsem si musel vzpomenout na beach a otáčel jsem lobíkem do zadní části hřiště, když jejich třináctka už startovala na krátkou zalívku. Abych se moc nechválil, tak následně vytloukli můj blok takovou opravdu čučkou (a přitom by to Lukáš v poli měl). 
Za stavu 11:11 si Klára s Lukášem nejprve oba křikli "já", aby si následně dali přednost, když jsme následně neotočili a prohrávali 11:13, začlo to být hodně vážné. Tehdy musel každý vytáhnout to nejlepší, co umí. Začal s tím Ivan, který vzal time a poté jsme otočili. Pak už jsem se začal téměř modlit, protože soupeř měl u sítě obávanou třináctku. Jenže my tam měli Jirku, který ho suše zablokoval. Pak to zopakoval u nahrávače, čímž soupeře donutil vzít si time. Abych prokázal snahu, prohlásil jsem, že vzadu v poli budeme žrát antuku, abychom to vyhráli. Naštěstí to nebylo moc potřeba, protože jejich útok jsme nějak zvedli a tehdy si Klára zase vzpomněla, že taky umí nahrávat a vymalovala krásnou náhru na Jirku, který to neposlal do autu! 15:13. Hurá. 

Takže třetí vyhraný tie-break  Ale příští týden proti Unhošti už pětiseťák fakt hrát nechci. 
Dnešní zápas ukázal, že i když hodně prohráváme, tak nás to nesloží a můžeme dál bojovat. Akorát ty vypjaté koncovky dlouhých setů nám ještě nejdou (proti Zájezdu asi 27:29, dneska snad 25:27) - naštěstí si to vynahrazujeme v tie-breacích. 
Obecně je vidět, že oproti jarním zápasům se kvalita naší hry hodně zlepšila, což je taky dáno poměrně stabilní sestavou, kde každý už ví, co má dělat. Až ještě dokážeme číst hru soupeře (jako třeba ty zbytečné dvojbloky nebo správný blok při různých obíhačkách soupeřova smečaře), takovéto zápasy budeme vyhrávat v klidu a bez zbytečných nervů. 
Popravdě když si porovnám naší a jejich sestavu, tak jsme je měli v klidu smést 3:0 - oni nás převyšovali pouze tou zkušeností - herní kvalita je jasně na naší straně. 
Na jaře už by ty výsledky mohly být zase o něco lepší (jako jasnější výhry), pak už počítám s tím, že ani nebudu tolik potřeba, takže i budu jezdit míň (budu mít dlouhou soutěž v Praze a hrát 4x týdně po dobu šesti týdnů stejně nezvládnu; a stejně tu s váma hraju jakoby na černo, pokud by to byla oficiální soutěž). Pak by mohl třeba Martin nebo Filip na blok a Standa by si aspoň zahrál na smeči - mohli bychom to vyzkoušet proti Unhošti. 
Vlasta

Zápas 15. 9. 2009

VK Svárov kráčí od vítězství k vítězství, neboť i dnešní zápas s volejbalovým týmem ze Zájezdu u Buštěhradu vyhráli svárovští volejbalisté poměrem 3 : 2. Jednotlivé sety probíhaly následně  25 : 13, 16 : 25, 25 : 13, 27 : 29 a 15 : 7. Byla to opět pětisetová bitva se šťastným koncem.

Zápas 10.9.2009

Volejbalový tým VK Svárov hrál své první podzimní utkání na hřišti druhého týmu z minulého ročíku soutěže v Buštěhradu. V úvodním setu svárovští volejbalisté jasně přehrávali soupeře a zvítězili 25 : 12. V dalších třech setech se hra vyrovnala. Druhý set ještě volejbalisté ze Svárova vyhráli 25 : 22, avšak následující dva sety prohráli 23 : 25 a 22 : 25. V rozhodujícím zkráceném pátém setu se svárovskému týmu hned na začátku setu podařilo ujmout vedení a bezchybnou hrou  vyhrávali již   8 : 0. Celý závěrečný set dovedli ke svému prvnímu podzimnímu vítězství, když set nakonec uhráli 15 : 11 a celý zápas tak skončil  3 : 2 ve prospěch Svárova.

Tolik oficiální zpráva a pokud se chcete u čtení ještě pobavit můžete si přečíst komentář lídra našeho mužstva Vlasty , který jsem zkopíroval z volejbalového diskuzního fóra na těchto stránkách - stojí to za to   :

Ahoj všem,
díky za dnešní zápas, který se nám nakonec povedlo po boji vyhrát. Původně jsem vůbec neměl v plánu hrát, protože jsem potřeboval dohánět skluz v práci. Ale den předtím jsem se trochu víc opil po jiném vyhraném volejbalovém zápase, takže v práci jsem byl dneska celkem nepoužitelný a spoustu věcí za mě udělali podřízení Po domluvě s Ivanem jsem se tedy rozhodl, že pojedu svárovské do Buštěhradu podpořit.
Sice už mi odpoledne bylo dobře, ale můj výkon tomu rozhodně neodpovídal (zřejmě stále bojoval s následky alkoholu), tak snad to alespoň trochu odčiním krátkým přiblížením zápasu pro ty, kteří měli to štěstí, že to neviděli na vlastní oči.

Když jsme s Martinem přijeli do Buštěhradu, nevěděli jsme, zda budeme hrát volejbal nebo vodní pólo, protože domácí vydatně kropili kurt. Naštěstí to na něm po pěti minutách nebylo poznat, naopak jsme zjistili, že kvalita kurtu je výrazně lepší než na jaře, kdy se člověk bořil téměř po kotníky do antuky. Nás dorazilo očekávaných 6, tak jsme se začli rozpinkávat, ale po nějaké době jsme toho nechali. Soupeř byl totiž asi pouze ve 4 a sotva začal věšet sako - zřejmě na nás chtěl uplatnit taktiku, abychom se unavili, ale my se nedali. Rozsmečování nám šlo výborně, dokud jsme nezjistili, že hrajeme na ženskou síť... pak už to bylo horší

Začal zápas, kdy se nás soupeř snažil zmást tím, že hrál jen v pěti. Nedali jsme se, pouze nás mohlo vystrašit, že vedeme téměř o 10 bodů se soupeřem, který v předchozí sezóně téměř neprohrál. Pak dokonce nasadili šestého hráče - ale nás nic nevykolejilo a první set jsme vyhráli rozdílem dvou tříd.

Před druhým setem jsem varoval, aby nás neuspali (měl jsem zkušenost z předchozího dne). Varování zřejmě padlo na úrodnou půdu - začátek setu vypadal nadějně, mírně jsme vedli. Nicméně by bylo s podivem, kdyby se nám celou dobu tolik dařilo, takže v půlce setu si náš příjem odešel na kafe a rázem jsme prohrávali o 2 body. To trvalo až do stavu 19:21, ale pak šla na podání Klára. Po chvilce jsme vedli 24:21 a celkově set vyhráli 25:22.

Do třetího setu jsme vstupovali s optimismem, rozloučili se s fanouškem Standou, který jel za rodinnými povinnostmi. Já jsem před ničím nevaroval, ale to asi bylo špatně. Měl jsem varovat před svým výkonem, který šel asi na kafe s příjmem celého družstva. Do té doby bylo celkem jedno jak hraju, protože soupeř dostatečně kazil, všichni okolo hráli výborně, ale najednou bylo potřeba abych také něco uhrál - ale já toho příliš nepředvedl. Naštěstí nás stále drželi Jirkovy smeče, které šly sice 5 centimetrů nad páskou, ale takovou bombou, že roztrhaly jakýkoliv blok. V jednu chvíli jsem se divil, že soupeř nemá vykloubené různé prsty na rukách. Naši hru zpestřoval Lukáš jako univerzál, který ve třetím setu konečně zjistil kde má stát a jak a kam má přebíhat - bohužel ale s naším ubohým příjmem dostal asi jen 2 náhry za celý set. Před všechny útrapy jsme ale v koncovce dokázali soupeře dotáhnout na 23:23. Soupeř si pak úspěšným útokem vypracoval setbol, pak jsem ale dostal bohužel důvěru na našem útoku já, což znamenalo, že jsem poslal takovou plívu (ne, smeč to nebyla) do pásky - takže 23:25. Zřejmě nám chyběla podpora našeho jediného fanouška Standy.

Čtvrtý set byl vyrovnaný, naše hra se trochu zlepšila (teda kromě mě - já se zmohl jen na spoustu keců). To jsme ale vzali osud tohoto sedu do rukou já s Martinem - rudenské "posily". Nejdřív jsem já zaútočil neúspěšně do trojbloku, pak Martin napálil pár pěkných náher do sítě nebo bloku - no jo, v Rudné to z pěkných náher prostě neumíme Snažil jsem se to zvrátit hláškou "otočíme a Klára to dopodává", ale marně.
Najednou soupeř vedl v koncovce asi 23:21 (možná i víc, ale pak jsme snad i něco stáhli, protože já byl vzadu). V tu chvíli jsem přijal celkem lehkou smeč, která letěla přímo na mě, úplně blbě - přímo k soupeřovi na smeč. To mě naštvalo, tak jsem si dal ruce v bok a přestal hrát (pokud by se vám zdálo, že jsem nic nedělal, tak to není pravda - vydatně jsem nadával). Kupodivu soupeř ale tou smečí někoho trefil, balón se trochu od hráčů poodrážel až dopadl čtvrt metru přede mě - já byl ale zaneprázdněn nadáváním. No, set jsme prohráli asi 21:25.

Šli jsme do tie-breaku, trochu zdecimovaní, protože jsme poslední 2 sety prohráli. Navíc to ve čtvrtém setu vypadalo, že se soupeř naučil blokovat našeho největšího bombera Jirku - jediná jiskra naděje byla v tom, že Ivana se ještě blokovat nenaučili, ten zkušeně prostřeloval jejich bloky... no, a Jirkovy zalejvky taky neměli, tak jsme doufali, že jim to vydrží i do páteho setu, protože po pravdě - nejmladší nebyli.
Naštěstí jsme nebyli zdecimování zas tolik. Klára mi vynadala, že nesnáší, když si někdo dává ruce v bok, Ivan zamítl můj zřejmě stupidní návrh, že bychom mohli něco změnit a Martin by mohl jít na účko. Navíc výborně vystřihal a soupeř byl nucen podávat. První balón jsme vyhráli a to byla soupeřova smrt, protože na podání šla Klára. Já s Martinem jsme se zahřívali plácáním rukou s ostatními po jejich dobrých zákrocích a celkem nám vyhovovalo, že se k nám příliš často míč nedostal. Strany jsme měnili za stavu 8:0 pro nás. Pak jsme soupeři dovolili otočit z přemíry snahy v poli. Začla soupeřova stíhací jízda, ale náskok jsme neměli špatný. Za stavu 12:6 jsem se pokusil zápas zdramatizovat dvěma zkaženými smeči, ale pak vzal Ivan time. Třetí smeč, kterou jsem vší silou napálil do bloku, soupeři kupodivu propadla na jeho polovinu - všichni se z toho radovali (teda soupeř moc ne). Tím jsem se dostal na podání a začal jsem věřit, že ten zápas snad dohrajeme úspěšně. Poslední vzepětí Buštěhradu bylo za stavu 13:10, ale to já jsem už svým spoluhráčům věřil, že to dotáhnou. Zápas zakončil Ivan úspěšnou směčí 5 metrů do autu, která zkušeně otečovala blok.

Tolik k dnešní hře. Rád jsem si zahrál, doufám, že příště to bude ještě lepší.
Příští týden v úterý pravděpodobně nedorazím, ale půjde Martin. Ve čtvrtek bych pravděpodobně měl jít.

Ještě jsem zapomněl dodat sestavu v přehlednějším tvaru:
náhra - Klára
blok - Ivan, Vlasta
smeč - Jirka, Martin
univerzál - Lukáš
fanoušek - Standa (ale jen první dva sety)
Stando, příště radši neodjížděj

Reportáž byla psána místy s nadsázkou, doufám, že jsem nikoho za popis jeho výkonu neurazil... a naopak doufám, že nikdo nezpychne, pokud jsem ho moc chválil

Vlasta